Datum: 17.08.2010
Vložil: Kalihota
Bez kalihot seděl
Někdy v roce 1620 se v Berouně začalo šeptat, že služebná Dorota Tatíčková se slézá s měšťanským synkem Danielem Vokounem. Aby věc vyšetřil, vypravil se k ní městský rychtář Jan Zelenka s Janem Hozou, právním služebníkem a dalšími pomocníky z řad ponocných. Dorota nechtěla otevřít, dokud rychtář nepohrozil, že dveře vyrazí. Nakonec je pustila dovnitř celá „rozchlupacena“, s nedbale přehozenou sukní. Tvrdila, že u ní nikdo není.
Rychtář na ni zařval: „Ty Důro v hrdlo lžeš. Hozo, vem svíčku a pohlédni pod postel, já vím, že jest tam.“
Hoza posvítil a uviděl, že „týž Daniel Vokounek pod postelí bez kalihot seděl, a Dorotě Tatíčkovej řek: Podej mi sem kalihoty, bodejž tě sto hromů zabilo“. Oba putovali do vězení, ale po čase je propustili, když prohlásili, že se vezmou.
Při vyšetřování případu se objevily nové skutečnosti o Dorotě Tatíčkové. Jistý svědek Mates Rudolf totiž vypovídal o tom, že v době, kdy Dorota vypomáhala na berounské faře, tam byli ubytovaní vojáci.
Těm se líbila a divoce s ní souložili: „Když ten jistý s ní skutek učinil, hodil ji jinýmu a tak všichni s ní jebali. Kněz Martin nemohl se na to dívati, já také zase pryč šel. Kdoví, co a jak dlouho s ní sobě tak počínali.“
Druhý den narazil Rudolf na kněze a poptával se, jak ta sodoma skončila: „Pravil, že když jsem já odešel, ještě desetkrát hůře bylo.“
